Zakázané Ovoce 5

9. ledna 2013 v 21:07 | K.* |  Zakázané Ovoce
Je tu další díl, tentokrát je nálada o něco lepší tak snad to pujde.. :)

Byl to už pomalu měsíc a já si na domově fakt zvykla. S Romanem jsem měla takový vztah nevztah, ale šlo to, na Adriana jsem se snažila moc nemyslet a počkat až mě to přejde. Rozhodně si ale chci s Adrianem promluvit. Nechci abychom kolem sebe takto chodili.
- Bylo ráno a já zrovna měla nastoupit do nemocnice na tu operaci. Jako doprovod jsem měla Adriana. Přesně to jsem nechtěla! No co už šla jsem se nachystat a rozhodla jsem se tohle teď neřešit.
Byla jsem nachystaná a pomalu jsem scházela schody, dole bylo docela rušno a tak jsem počkala až se všichni co tam jsou rozejdou a šla jsem čekat na Adriana ven. Procházela jsem se pořád sem a tam a byla jsem docela netrpělivá.
Adrian vyšel ze dveří a když mě viděl, zastavil se a zůstal na mě civět.
"Co je?" Zeptala jsem se a pozvedla jsem jedno obočí v náznaku toho, že nechápu.
"Jsi celá zelená, je ti špatně?" V tu ránu byl u mě, protože mi skutečně bylo špatně a cítila jsem jak se mi podlamují kolena.
Dobře, jindy bych to svedla na něj, že je tak zatraceně sexy a hezkej, ale teď ne, bála jsem se a zatraceně hodně.
"Jo, trochu." Uznala jsem.
"Pojď pojedeme tam autem."
"Ne, bylo by mi ještě hůř, pojďme pěšky, prosíím" Žadonila jsem.
"Dobrá, ale dej mi tu tašku, vezmu ti ji."
Dala jsem mu svou tašku, nebyla nijak těžká, ale i tak jsem byla ráda, že ji nemusím nosit. Nechápala jsem jakto, že má Adiran o mě takový strach, najednou, ale nechtěla jsem být naivní, nechce mě, to chápu, ale nechci aby to mezi námi zůstalo takové chladné. Pokusím se to napravit. Ale teď ne, Adrian mě totiž vytrhl z přemýšlení.
"Už jsme skoro tady, já vím, že máš strach, ale neboj se, zvládneš to."
No já jsem fakt nestačila koukat..
"Jo?"
"Ano."
Šli jsme a ani jsme nekoukali kam jdeme a já se podívala na ceduli před sebou.
"Porodní oddělení?" Dostala jsem záchvat smíchu.
"No vidíš kam jdeš, no tak jednou tu určitě skončíš."
"Ne, to nehrozí."
"Ale jo, budeš mít malý spratky s Romanem." Zasmál se.
"Nebudu, to nikdy." Řekla jsem napůl uraženě, ale ještě mě nepřešel smích.
Ten mě přešel až teď, protože jsem před sebou viděla dveře s nápisem mého oddělení, tudíž OČNÍ.
Šla jsem na operaci očí, tak není divu, že jsem se bála.
Přišli jsme do ordinace, kde probíhali příjmi pacientů. Sestra nás uvítala, ptala se mě na pár otázek, na které jsem odpověděla a potom se zeptala nás obou.
"Četli jste papír o anestezii?"
Podívali jsme se na sebe a oba jsme jednohlasně řekli ANO. Jasně že jsme nic nečetli, ale to nevadí.
Sestra mě poslala převléct do pyžama a s Adrianem tam ještě něco řešila. Byla jsem převlečená a vylezla jsem z koupelny, kterou jsem měla přímo na pokoji, jaký luxus ušklíbla jsem se pro sebe.
"Dobře, asi všechno máš, tak já pujdu."
"Jo.." Nechtěla jsem aby odešel, ještě ne. Do očí se mi hrnuly slzy.
"Notak, jsi silná a zvládneš to." Objal mě a já si opřela hlavu o jeho hruď. Jen tak jsme tam mlčky stáli a já poslouchala jeho srdce jak pravidelně bije do rytmu.
"Už fakt musím jít, ale příjdu tě zítra navštívit až budeš po operaci. Ještě jednou si mě přitiskl k sobě a udělal něco, na co v životě nezapomenu. Políbil mě na krk. Byl to lehký polibek, ale mě se podlomila kolena a myslela jsem, že opravdu upadnu, ale zvládla jsem to a Adriana nechala odejít.
Lehla jsem si na postel a začala jsem číst knížku, kterou jsem si s sebou vzala, po operaci mi sice bude k ničemu, ale tak teď ještě vidím, tak si můžu číst.
Moc jsem nevnímala co čtu, myslela jsem na NĚJ. Jedno vím jistě..Jen tak mě to nepřejde.
Četla jsem si dlouho, až se mi z toho nakonec začlo chtít spát a já opravdu usnula.
Ráno mě sestry budily brzy. Nesnášela jsem to, ale nedalo se nic dělat. Čekala mě vizita a pak šup na sál.
Seběhlo se to tak rychle, že jsem ani nestihla postřehnout kdo mě operuje a ani žádné další detaily ze sálu.
Když jsem se probudila, bylo mi strašně špatně a nic jsem neviděla,pochopitelně. Bylo to hrozný a už to nikdy nechci prožit. Jediná pozitivní věc na tom byla ta, že u mé postele seděl Adrian. Cítila jsem jeho vůni a taky jeho ruku jak svírá tu moji.
"Je mi zle" řekla jsem.
"Počkej, posaď se, bude to lepší" Nadzvihl mi opěradlo postele a já seděla. Měl pravdu, bylo to lepší.
"Víš," začala jsem "já..mrzí mě, jak to mezi náma bylo, já vím, že nepřipadá v úvahu, že ty a já..však víš, tak aspoň chci, abychom byli..přátelé.." Chtěla jsem ještě něco říct, ale zarazil mě, vlastně to byly jeho rty co mě umlčely.
Líbali jsme se tak intenzivně až mě z toho pálelo celé tělo, ale byla jsem to já, kdo se odtáhl.
"Notak, děláš to ještě těžší."
"Ne, jsi skoro plnoletá a já to nedokážu, dělat, jakože se nic neděje."
Jeho slova mi vzala dech a já nevěděla co říct. No, vypadá to tak, že začíná něco hodně riskantního, ale mě je to jedno.
Miluju ho.
"Za tohle se dostanu do pekla" usmál se na mě svým krásným úsměvem.
"Já tam budu s tebou takže to bude aspoň legrace"
Opět jsme se líbali a já byla po dlouhé době zase šťastná.
Tak pokráčko zase příště, předem díky za názory. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petty Petty | 10. ledna 2013 v 21:48 | Reagovat

krásné :) těším se dál :))
začíná to být hustý :))*

2 K.* K.* | 10. ledna 2013 v 21:57 | Reagovat

[1]: Děkuju segra jsem ráda, že aspon ty to čteš :)***

3 Xx..Br0skviCzka..xX Xx..Br0skviCzka..xX | Web | 10. ledna 2013 v 22:31 | Reagovat

Ohh.... <3 nádhera <33 určitě piš dál :-)

4 Týnka Týnka | 11. ledna 2013 v 12:09 | Reagovat

Juuuuuuj mojka až ted čtu ale LUXUSNÍ JEN TAK DÁL

5 K.* K.* | 11. ledna 2013 v 20:29 | Reagovat

Děkuju za názory. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama